Platformová práce: kdo je platformou a jaké povinnosti a práva přináší nová právní úprava

Zákon o platformové práci je česká transpozice směrnice (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Týká se aplikací a webů, které pomocí algoritmů organizují placenou práci lidí – typicky rozvozu jídla, taxislužby nebo drobných online úkolů. Vládní návrh (sněmovní tisk 301) zavádí domněnku pracovněprávního vztahu, zákazy zpracování citlivých údajů, povinný lidský dohled nad algoritmy a právo pracovníků na vysvětlení a přezkum rozhodnutí. Navrhovaná účinnost je od 1. ledna 2027.

• Právní základ: směrnice (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024, účinná od 1. prosince 2024; transpoziční lhůta do 2. prosince 2026.
• Česká úprava: vládní návrh zákona o platformové práci, sněmovní tisk 301, předložen Sněmovně 8. září 2026; navrhovaná účinnost 1. ledna 2027.
• Koho se týká: platforem jako Uber, Bolt, Wolt nebo Glovo a všech osob, které přes ně pracují – zaměstnanců i OSVČ.
• Koho se netýká: služeb pro sdílení majetku nebo prodej zboží mezi lidmi, jako jsou Airbnb, Vinted, eBay nebo BlaBlaCar.
• Hlavní novinky: vyvratitelná domněnka pracovněprávního vztahu, zákazy zpracování citlivých údajů, povinné posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA), lidský dohled nad algoritmy, právo na vysvětlení a přezkum rozhodnutí do 15 dnů, evidence platforem.
• Kontrola: Úřad pro ochranu osobních údajů a inspekce práce; pokuty až 3 miliony Kč, u osobních údajů až 20 milionů eur nebo 4 % obratu.

EU reguluje platformovou práci, protože řada lidí pracujících přes aplikace je formálně OSVČ, ale fakticky podléhá obdobnému řízení jako zaměstnanci – jen místo vedoucího rozhoduje algoritmus. Podle Rady EU pracovalo v roce 2022 prostřednictvím digitálních platforem přes 28 milionů lidí a v Unii působí zhruba 500 takových platforem. Směrnice proto v čl. 1 stanoví tři cíle:

• usnadnit správné určení statusu – tedy rozlišit skutečné podnikatele od osob, které fakticky vykonávají závislou práci,
• zajistit transparentnost, spravedlnost a lidský dohled při algoritmickém řízení práce,
• zprůhlednit platformovou práci pro státní orgány, a to i v přeshraničních situacích.

Odůvodnění směrnice upozorňuje, že algoritmy přebírají roli vedoucích – přidělují úkoly, stanovují cenu, hodnotí práci nebo ukládají sankce – a pracovníci často nevědí, podle čeho o nich systém rozhoduje. 

Stav v ČR: Vláda předložila Sněmovně návrh zákona o platformové práci 8. září 2026 jako sněmovní tisk 301 s navrhovanou účinností od 1. ledna 2027. Následující přehled vychází z tohoto vládního návrhu a jeho důvodové zprávy; jde o návrh zákona, jehož znění se může v Parlamentu změnit. Změnu definice závislé práce v zákoníku práce, na kterou návrh odkazuje, obsahuje samostatný změnový zákon.

Digitální pracovní platforma je služba, která přes web nebo aplikaci organizuje placenou práci lidí a používá k tomu automatizované systémy. Podle § 2 odst. 1 návrhu zákona (shodně s čl. 2 směrnice) musí být současně splněny všechny čtyři znaky:

1. služba je alespoň zčásti poskytována na dálku elektronickými prostředky, jako jsou internetové stránky nebo mobilní aplikace,
2. je poskytována na žádost příjemce služby,
3. jejím nezbytným a zásadním prvkem je organizace práce fyzických osob za úplatu, ať už online, nebo na určitém místě,
4. používá automatizované monitorovací nebo rozhodovací systémy.

Zákon se má vztahovat na platformy organizující práci konanou na území ČR bez ohledu na jejich sídlo nebo rozhodné právo (§ 1 odst. 2).

Příklady platforem: Důvodová zpráva jmenuje Uber, Bolt, Wolt a Glovo. Rada EU uvádí jako typické činnosti doručování, taxislužbu, překlady, zadávání údajů, hlídání dětí nebo péči o seniory. Směrnice v odůvodnění výslovně zmiňuje i tzv. crowdwork – platformy, které firmám zprostředkují velké množství lidí pro drobné online úkoly, například označování dat.

Zákon se nevztahuje na služby, které lidi jen propojují, ale jejich práci neorganizují. Podle § 2 odst. 2 návrhu není platformou služba, jejímž hlavním účelem je využívat nebo sdílet majetek, ani prodej zboží fyzickými osobami mimo rámec jejich podnikání. Důvodová zpráva tyto peer-to-peer služby ilustruje na příkladech Airbnb, Vinted, eBay a BlaBlaCar.

Z odůvodnění směrnice dále plyne, že platformou nejsou:

• portály, které jen propagují nabídky nebo zobrazují dostupné poskytovatele v okolí a do dalšího průběhu se nezapojují,
• služby organizující činnost dobrovolníků,
• služby, u nichž je organizace práce jen menší, čistě pomocnou složkou,
• tradiční formy jako dispečink taxislužby bez automatizovaných systémů – podle důvodové zprávy definici nenaplní ani přepravní společnosti.

• Platformový pracovník (§ 4) je každá fyzická osoba vykonávající platformovou práci – tedy i OSVČ.
• Zaměstnanec platformy (§ 5) je platformový pracovník v pracovním poměru nebo na dohodu k platformě či zprostředkovateli.
• Zprostředkovatel (§ 6) je osoba, která má smlouvu s platformou i s pracovníkem, nebo stojí ve smluvním řetězci mezi nimi (typicky tzv. flotily kurýrů či řidičů). Povinnosti vůči takovému pracovníkovi plní platforma i zprostředkovatel (§ 7).

Rozlišení je podstatné, ale pravidla pro algoritmy a ochranu osobních údajů platí pro všechny platformové pracovníky, nikoli jen pro zaměstnance.

Domněnka pracovněprávního vztahu (§ 9 až 11)

Má se za to, že platformový pracovník je v základním pracovněprávním vztahu, pokud skutečnosti značí (nemusí být zatím prokázáno) naplnění znaků závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce. Platforma nebo zprostředkovatel ji vyvrátí, prokáží-li, že alespoň jeden znak naplněn není – důkazní břemeno tak nese platforma. Domněnka se uplatní ve správních, daňových i soudních řízeních a při kontrole, nikoli však v trestním řízení a ve věcech sociálního zabezpečení. Pracovník může podat podnět inspekci práce, která platformu vyzve k vyjádření, a nevysvětlí-li věrohodně, že nejde o pracovněprávní vztah, provede kontrolu.

Platformy budou muset hlavně omezit sběr citlivých údajů, předem posoudit rizika svých systémů, vysvětlovat fungování svých algoritmů a zajistit nad nimi skutečnou lidskou kontrolu. Konkrétně:

• Zákaz zpracování určitých údajů (§ 12): platforma nesmí pomocí automatizovaných systémů zpracovávat údaje o emočním nebo psychickém stavu pracovníka, údaje z jeho komunikace s kolegy, shromažďovat údaje v době, kdy nepracuje ani práci nenabízí, předvídat výkon základních práv, dovozovat citlivé charakteristiky (např. etnický původ, zdravotní stav, politické názory, odborové členství) ani používat biometrickou identifikaci „jedna k mnoha“. Zákaz platí už od náboru.
• Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů – DPIA (§ 13) povinně před nasazením automatizovaných systémů, se stanoviskem pracovníků a zástupců zaměstnanců – podrobně viz níže.
• Informace o systémech (§ 15 až 18): co systémy sledují, jaká rozhodnutí přijímají, podle jakých hlavních parametrů a z jakých důvodů mohou omezit či zrušit účet (algoritmická transparentnost). Stručné informace nejpozději první den práce a před každou podstatnou změnou, podobně na žádost do 30 dnů.
• Informování a projednání zavedení nebo podstatné změny systémů se zástupci zaměstnanců (§ 19).
• Lidský dohled (§ 20): pověřená osoba s pravomocí rozhodnutí systému zvrátit, hodnocení dopadů nejméně jednou za dva roky a náprava při zjištění rizika diskriminace. Platí důležité pravidlo - o omezení či ukončení spolupráce nebo zrušení účtu (obdobně závažného rozhodnutí) musí rozhodnout člověk!
• Evidence a informace pro stát (§ 22 a 23): zápis do evidence zaměstnavatelů v rámci jednotného měsíčního hlášení a zpřístupnění počtu pracovníků, obchodních podmínek a seznamu zprostředkovatelů, aktualizované nejméně jednou za šest měsíců. Platformy, které už působí, tak mají učinit do 31. ledna 2027.
• Komunikační kanál (§ 24), přes který se pracovníci mohou kontaktovat navzájem i se zástupci zaměstnanců; platforma k němu nesmí mít přístup.
• Kontaktní osoba v ČR (§ 30) pro platformy bez sídla nebo pobočky v Česku.

Povinné posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA)

Platforma, která zpracovává osobní údaje pracovníků pomocí automatizovaných systémů, musí vždy provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA). Směrnice v čl. 8 přímo stanoví, že takové zpracování pravděpodobně představuje vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob ve smyslu čl. 35 odst. 1 GDPR – platforma tak nemůže dospět k závěru, že DPIA nepotřebuje. Podle § 13 návrhu zákona:

• DPIA se provádí předem – ještě před zahájením zpracování osobních údajů prostřednictvím automatizovaných systémů; povinnost má správce údajů.
• Konzultace s pracovníky: je-li platforma správcem, musí si vyžádat stanovisko platformových pracovníků a zástupců zaměstnanců (odborové organizace, rady zaměstnanců nebo zástupce pro BOZP), pokud u ní působí.
• Sdílení výsledku: hotové posouzení musí platforma poskytnout zástupcům zaměstnanců.
• Obsah: posouzení má zahrnout i to, zda systémy respektují zákazy zpracování podle § 12 (čl. 7 a 8 směrnice).
• Sankce: neprovedení DPIA, nevyžádání stanovisek nebo neposkytnutí posouzení zástupcům zaměstnanců je přestupkem, za který může Úřad pro ochranu osobních údajů uložit pokutu až 20 milionů eur nebo 4 % celosvětového ročního obratu (§ 33).

Oproti obecné úpravě GDPR je tak DPIA u platforem povinná bez dalšího zkoumání rizikovosti a navíc vyžaduje zapojení samotných pracovníků a jejich zástupců.

Dodržování má kontrolovat Úřad pro ochranu osobních údajů (data) a inspekce práce (ostatní povinnosti). Pokuty za jednotlivé přestupky dosahují až 3 milionů Kč, u porušení pravidel o osobních údajích se uplatňuje rámec GDPR – až 20 milionů eur nebo 4 % celosvětového obratu.

Platformoví pracovníci získají především právo vědět, proč o nich algoritmus rozhodl, a dosáhnout na lidský přezkum. Konkrétně:

• Právo na vysvětlení jakéhokoli rozhodnutí přijatého nebo podpořeného automatizovaným systémem, a to nejpozději do 15 dnů (§ 21 odst. 1), a možnost projednat ho s určenou kontaktní osobou.
• Písemné odůvodnění zásadních rozhodnutí – omezení nebo zrušení účtu, neproplacení odměny, rozhodnutí o smluvním statusu – nejpozději v den, kdy rozhodnutí nabývá účinku.
• Právo na přezkum rozhodnutí s výsledkem do 15 dnů; pokud rozhodnutí porušilo práva pracovníka, musí ho platforma napravit, případně nahradit škodu a upravit systém (§ 21 odst. 6 a 7).
• Přenositelnost údajů včetně hodnocení a recenzí, například k jiné platformě (§ 14).
• Možnost oznamovat protiprávní jednání vnitřním oznamovacím systémem platformy, včetně obtěžování (§ 25).
• Ochrana před postihem za uplatňování práv; pracovník, se kterým platforma ukončila spolupráci, může žádat písemné odůvodnění (§ 26).
• Podnět inspekci práce k posouzení, zda nejde o závislou práci (§ 11).

Práva na vysvětlení a přezkum se podle nevztahují na pracovníky - podnikatele.